Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debutovým materiálem se představují roudničtí stoupenci trudnomyslného symfonického doom metalu se silným gotickým akcentem. Paběrkující housličky, hutný mužský vokál, téměř blackové až čmelákovitě bzučící kytary, občasný ženský popěvek a decentní klávesy jsou hlavním artiklem, který DEMENCIA MORTALIS ve své tvorbě předkládá na pult. Těžištěm kotouče „The Forgotten“ je zlom první třetiny, tedy jmenovitě skladby „I Dark Throne“ a „Swedes“ s hitovějšími melodickými linkami a poněkud omšelým použitím rozhovoru andělského ženského zpěvu s pseudooperním nádechem a growlu dle modelu „Kráska a Zvíře“. Příbuzenský vztah k ranné tvorbě SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY se přímo nabízí, nicméně nejedná se o laciné kopírování. Je znát, že DEMENCIA MORTALIS chce být spíše svojskou středočeskou alternativou ke dvěma žánrovým gigantům, kteří okupují území ze západu a východu – plzeňskou symfonickou hordou zvanou INTERITUS a moravskými folkloristky SSOGE. A možná jí za několik let i bude.
Na aktuálním materiálu je škoda hlavně zvuku, který místo toho, aby nahrávce dodal prostor a plasticitu, funguje zcela naopak a zvuk zplošťuje. Kytary by mohly být sytější a frekvenčně širší, bicí výraznější. Zamrzí i místy drobně nedotažená instrumentální úroveň a celková sehranost, nicméně tyto stinné stránky současného materiálu v budoucnosti čas jistě osvětlí a vytříbí. Zajímavým příslibem do budoucna této kapely budiž skladatelský potenciál, který je cítit, jen trochu dozrát a vytvořit si osobitější pojetí.
5 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
